Počátky
Izumo no Okuni a břeh řeky Kamo: kde se zrodilo kabuki
Bývalá šintoistická kněžka, vyschlé říční koryto v Kjótu a skupina žen: krátký a poněkud nejistý příběh o tom, jak vzniklo kabuki, z Wikipedie a kjótských pramenů.
Rezervujte si místo ↗Rychlá odpověď
Kabuki podle všeho vzniklo kolem roku 1603 v Kjótu, kdy Izumo no Okuni, umělkyně označovaná za bývalou chrámovou služebnici, tančila se skupinou žen na suchém řečišti řeky Kamo u Šidžó. Wikipedie zdůrazňuje, že o jejím životě je známo jen málo konkrétních podrobností, takže tento příběh je zčásti historií a zčásti tradicí. Jisté je však prostředí: Kjóto, řeka a raná směs zpěvu, tance a komických výstupů, kterou diváci nazývali kabuki.
Ókuni a rané kabuki v kostce
| Co o tom říká Wikipedie | |
|---|---|
| Kdo | Izumo no Okuni, miko (chrámová panna), o níž se věří, že vynalezla kabuki |
| Kde | Vyschlé koryto řeky Kamo u Šidžó v Kjótu a u svatyně Kitano |
| Kdy | Kolem roku 1603, s jejím odchodem do důchodu kolem roku 1610 |
| Skupina | Ženy, které hrály mužské i ženské role |
| Název | Několik teorií; jedna z nich odkazuje na kabukimono, lidi, kteří se oblékali výstředně a chovali se naparovačně |
| Konec ženského kabuki | Zákaz z roku 1629 vydaný šógunem Tokugawou Iemicuem |
Žena z Izumo
Wikipedie popisuje Okuni jako japonskou umělkyni a miko, o níž se věří, že vynalezla kabuki. Podle dostupných informací se narodila poblíž provincie Izumo kolem roku 1578 a působila ve svatyni Izumo Grand Shrine, kde se proslavila tancem a herectvím. Služebníci svatyně byli vysíláni do Kjóta, aby vybírali příspěvky, a ona tam byla vyslána, aby předváděla posvátné tance a písně. Zpráva uvádí, že nezůstala jen chrámovou umělkyní: v hlavním městě se proslavila buddhistickým tanečním zpěvem zvaným nembutsu odori, který se v její době proměnil v převážně světský lidový tanec, a prý mu dodávala vtipný, někdy i lehce dvojsmyslný nádech. Článek otevřeně přiznává, že záznamy jsou skrovné, a pozorný čtenář by měl tento životopis brát s rezervou.
Scéna na řece
Klíčovým obrazem je umělec na provizorním jevišti v suchém korytě řeky Kamo. Wikipedie klade počátek kabuki kolem roku 1603 na říční nábřeží Šidžó, široké a ploché veřejné prostranství, kde se mohlo shromáždit publikum i bez divadla. Vystupovala také ve svatyni Kitano a podle stejného zdroje i pro dámy císařského dvora. Zlatofoliem zdobená zástěna ve sbírce Kjótského národního muzea, kterou pravděpodobně namaloval umělec školy Hasegawa a která je datována kolem roku 1603, je nejstarším známým portrétem Okuni a zachycuje představení s hudebníky a publikem. Je to vzácný obraz z počátků této tradice.
Jak vypadalo první kabuki
Nejstarší představení byla zpěv a tanec bez skutečného děje a Wikipedie uvádí, že kritici je považovali za příliš sexuální a hlučná, zatímco jiní je chválili jako barevná a krásná. Okunina skupina byla výhradně ženská, takže její umělkyně hrály mužské i ženské role. Jedno z jejích nejslavnějších čísel ztvárňovalo ducha Nagoji Sansaburóa, skutečného samuraje, který zemřel v roce 1603 a byl přivolán zpět, aby si s ní zatancoval. Článek dodává, že prý představila předchůdce hanamiči, vyvýšené lávky, která dnes v divadlech kabuki prochází hledištěm.
Odkud slovo pochází
Existuje několik teorií, píše Wikipedie. Jedna odvozuje kabuki od kabukimono, lidí, kteří se podivně oblékali a naparovali se po ulicích, od slovesa kabuku, naklánět se určitým směrem. Jiná poukazuje na katamuki, což znamená šikmý nebo silně nakloněný. V obou případech přisoudili diváci toto slovo Okunině skupině pro její výstřednost a společenskou odvahu.
Po Okuni
Okuni odešla kolem roku 1610 a zmizela ze záznamů; její úmrtí je uváděno různě, jako 1610, 1613 nebo 1640. Její styl byl široce napodobován, včetně nevěstinců, a v roce 1629 šógun Tokugawa Iemicu zakázal ženám vystupovat v kabuki s odvoláním na volání po mravní reformě a hádky o herečky. Nahradili je mladí muži, což byla forma, která byla také zakázána, a tradice se ustálila ve výhradně mužském formátu, který podle Wikipedie pokračuje ve zavedených divadlech dodnes. Inside Kyoto dodává, že chlapecké skupiny byly zakázány v roce 1652.
Jak se dnes dostat na místo
Říční nábřeží je stále tam. Socha Okuni stojí na východním konci mostu Šidžó Óhaši přes řeku Kamo, diagonálně naproti Minami-za, podle Wikipedie, a byla postavena v listopadu 2002 k připomenutí 400 let kabuki. Kyoto Travel také otevírá svou stránku o scénickém umění stejným příběhem o původu, ženou bavičkou jménem Okuni tančící v Kjótu v roce 1603. Pokud si rezervujete taneční lekci v chrámu popsanou jinde na tomto webu, most a socha tvoří příjemnou krátkou procházku na jiný den.
Co brát s nadhledem
Protože je toho známo jen velmi málo s jistotou, berte data a podrobnosti jako tradici. Rok 1603 je konvence, její rok narození je přibližný a její konec je sporný. Co dobře obstojí, je větší obrys příběhu: kabuki vzniklo jako populární zábava v Kjótu, vedená ženou, než ho stát omezil a muži přetvořili. Právě proto působí taneční lekce v kjótském chrámu propojeně s tímto místem, i když tance, které uvidíte, byly po čtyři století zdokonalovány.
Často kladené otázky
Kdo byla Izumo no Okuni?
Umělkyně, kterou Wikipedie popisuje jako miko a bavičku, o níž se věří, že vynalezla kabuki.
Kde vystupovala?
Na suchém dně řeky Kamo u Šidžó v Kjótu a ve svatyni Kitano, podle Wikipedie.
Proč v kabuki nejsou žádné ženy?
V roce 1629 zakázal šógun Tokugawa Iemicu ženám účinkovat v kabuki a všechny role převzali muži.
Existuje její socha?
Ano, na východním konci mostu Shijō Ōhashi v Kjótu, postavený v roce 2002, podle Wikipedie.
Zdroje